Zbroj
Raně středověká zbroj
Prošívané a vycpané zbroje
Prošívaná zbroj tzv. prošívanice je sešitý kabátec z mnoha vrstev textilního nebo koženého materiálu.Vycpávaná zbroj tzv. vycpávanice byla ušita z vnější a vnitřní látkové vrstvy, které byly prošity a do vzniklých tunelů se cpala koudel, vlna, popřípadě další dostupné měkké materiály.tyto zbroje se nosili pod těžšími zbrojemi.Např.plátková a kroužková.
Falerová zbroj
Falerová zbroj se skládá z vysekaných kroužků tzv. "falér", které se navlékly na kožené řemínky ty se poté našily na látkový podklad
Šupinová zbroj
Základem tohoto typu zbroje je textilní nebo kožený podklad, na který jsou následně přišity nebo přinýtovány plechové šupiny. Tento typ zbroje se poprvé objevil ve starověku (Asýrie, Řecko, Řím, Egypt atd.). V Řecku mezi hoplíty se objevily zbroje z kůže a kovových desek nebo kovové desky všité mezi 2 vrstvy látky. Římané tuto zbroj nazývali lorica squamata. V Evropě byla využívána až do konce 12. a 13. století. Její vzhled je zdokumentován např. v Bibli Karla Holého či Svatohavelském Žaltáři. Jelikož nebyla dost odolná hlavně proti bodným ranám, byla později nahrazena lamelovou či spíše kroužkovou zbrojí.
Lamelová zbroj
Tato zbroj je velmi podobná zbroji šupinové, avšak liší se tím, že je vyrobena z tzv. lamel (kožených, či železných) a nemusí být našita na pevný podklad.
Petr Faruzel
Tarasnice
Tarasnice je střelná zbraň.
Tarasnice měly poměrně značně dlouhou hlaveň, jejíž světlost byla rovna světlosti prachové komory. Tarasnice jako houfnice byly zprvu kovány z železných pásů, svíraných příčně kruhy. Avšak z husitských válek jsou již doloženy zprávy o lití velkých tarasnic. Střílelo se z nich kamennými, později, také železnými kovanými koulemi (rovněž olověné, snad i železné zalévané do olověného pláště). Předpokládaný účinný dostřel byl asi 250-
Jméno tarasnice pochází patrně od tarasu, dřevěného podstavce, na který byla upevňována. Za husitských válek byly patrně často vezeny na půlvoze - jednoduché dřevěné lafetě.
Lukáš Stanko
Zdroj:Wikipedie
Luk
Luk je mezi Slovany na našem území doložen od 7.století, šípy mají několik typů. Avarské střely s trojhranným hrotem, nomádské mají hroty ploché s řapem, šípy domácího původu byly vyráběny do tvaru listového a byly nasazovány na hrot pomocí tuleje. Kromě těchto typů byly i hroty franské s křídly, která zabraňují vytržení při vážném zranění.
Luky samotné se vyráběly z tisového nebo jasanového dřeva,mohly být dlouhé 150 až 190 centimetrů ,tětivy se vyráběly ze šlach, konopných nebo lněných vláken.Dostřel kvalitních luků byl až přes 200 metrů, když byly v rukou dobrého střelce.
Luk využívali převážně pěší bojovníci, jezdci jej využívali při dobývání opevněných míst,kdy i oni museli bojovat pěšky a luk se používat taky k lovu.
Honza Jasiok
Středověké zbraně můžeme rozdělit do několika základních skupin podle toho, jak byly používány.
Jednou skupinou byly zbraně ruční. Tyto zbraně byly po dlouhou dobu naší historie dominantní a pro každou bitvu nezbytné. Dají se ještě rozdělit na dvě skupiny - první jsou zbraně pro boj tváří v tvář a druhou zbraně vrhací.
Do první skupiny patří například meče. Asi nejpoužívanější byly meče pro uchopení jednou rukou, protože byly lehké a snadno se s nimi dalo bránit i útočit a navíc mohl bojovník v druhé ruce držet štít. Naproti tomu meče obouruční byly těžké a přestože měly velkou razanci, v útoku jejich váha znemožňovala obranné manévry a vzhledem k obouručnímu držení nebylo možné držet štít.
Tomáš Adamčík
( gotické meče)